Henrietta a její nesmrtelné buňky

Možná máte po mámě nebo po babičce prstýnek nebo třeba stříbrnou pudřenku. Henrietta Lacksová po sobě před sedmdesáti lety zanechala buňky, které dodnes rostou v laboratořích po celém světě.

Nejsem (naštěstí :) žádná vědkyně, takže se omlouvám za případné nepřesnosti, zájemci si jistě dohledají exaktní informace sami. Pro začátek pár slov z wikipedie: HeLa je buněčná linie lidských epiteliálních buněk. Jedná se o nádorové buňky izolované v roce 1951 a pocházející z děložního hrdla Henrietty Lacksové (z prvních dvou písmen jména a příjmení této ženy pochází i název této buněčné linie). HeLa buňky se dnes kultivují v laboratořích takřka po celém světě a využívají se ve výzkumu v různých cytologických a molekulárně biologických oborech, jako je například imunologie či onkologie. Již v roce 1954 pomohly při vývoji vakcíny proti dětské obrně. Buňky byly masově vyráběny a distribuovány po celém světě. Dostaly se i do vesmíru, kde pomohly vyřešit otázky, zda lidská tkáň přežije stav beztíže. Pomohly také při výzkumu rakoviny, AIDS, následků záření a jedů, genovém mapování a mnohých dalších vědeckých projektech. Buňky z linie HeLa se používají při testování mnoha kosmetických a jiných produktů. Dokonce byly použity k tisku na 3D tiskárně k vytištění nádoru.

Henrietta jednoho dne zašla se svými potížemi k doktorovi, který ji léčil tehdy běžnými metodami. V nemocnici jí taky odebrali vzorky tkáně a standardně je předali do laboratoře, kde se po čase ukázalo, jak výjimečně životaschopné mimo lidské tělo tyhle buňky jsou. Do dalších laboratoří nejdříve putovaly ve skleněných zkumavkách např. v saku leteckého personálu a postupně se jako "pokusný materiál" se rozšířily do laboratoří po celém světě.

Henrietty se nikdo na nic neptal, ostatně tou dobou už byla dávno po smrti, která ji dostihla v 31 letech. Pohřbena byla bez náhrobku, na který její rodina neměla peníze. Btw Henrietta byla černoška, což v té době (40. a 50. léta 20. století) často obnášelo chudobu a nevzdělanost a taky třeba možnost, že v případě nákazy syfilidou nebudete léčeni, ale v "zájmu vědy" jen pozorováni (tzv. Tuskegee studie).

Děti Henrietty Lacksové matku vlastně nepoznaly a o tom, že HeLa buňky jsou využívány k výzkumu, se dozvěděly až jako dospělé. Informace se k nim dostávaly náhodně a chaoticky, často od novinářů. Kvůli mizernému vzdělání si navíc žádný z potomků ani neuměl představit, co to vlastně znamená. Často měli pocit, že je jejich matka ještě po smrti zneužívána a že jejich rodina byla okradena, když se HeLa buňky využívají i komerčně.

Strhující příběh na pomezí beletrie a reportážní literatury přečtete jedním dechem. A až vás povezou na sál se slepákem, možná vás napadne, kde ten malý kousek vašeho těla vlastně skončí...

Audioukázku si můžete poslechnout zde:

Za knihu děkuji knihkupectví