Žena v knihách

Zítra bude pozdě...

Cvak, a všude tma. Celá Evropa je bez proudu. Nefunguje světlo, teplo, internet, čerpací stanice... Co uděláte? A co udělají všichni ostatní? To je to, co by mě zajímalo...

Takhle: v takovém případě budou mít dost výhodu nadšenci, kteří se na krizové situace připravují už léta: dělají si z baráku pevnost, budují tajný kryt, střádají zásoby a testují si kamarády, se kterými by se v takovém případě dalo počítat, ideálně doktora, mechanika, švadlenu... Takhle daleko to ovšem v Blackoutu nedojde...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

V močále i v životě se dějí divné věci...

Autorka si na volbě svého pseudonymu zřejmě slušně mákla, tvrdí totiž: "Bude-li někdy další delší text, nejspíš bude opět takový. Správná kniha musí být jako facka. Musí zabolet. Postavy, čtenáře i autora. Jaký by to jinak mělo smysl?" No, nevím, třeba... příjemný zážitek? Hned mě napadá Macocha - rozhodně facka, kterou bych si zrovna ráda byla odpustila. Co dalšího ve mně zanechalo dojem, a přitom to nebylo úplně hnusné? Jak voní tymián, Ještě jsem to já, Hana? No možná záleží, co se rozumí tou fackou...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Jsou lidi nemluvní, nesympatičtí, divní. Taky mohli být mrtví.

Devítiletá Mira chce přes výslovný zákaz vyzkoušet skákání z kry na kru, spadne do vody, a to jí v konečném důsledku překvapivě zachrání život. Její rodinou a zároveň jedinou příbuznou odteď bude podivná nemluvná teta Hana, v létě v zimě navlečená do černého svetru s chlebovými kůrkami po kapsách. Peklo, ale pořád lepší než dětský domov...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Dva hysterici na stopě zmizelého dítěte

Cestou na lesní hřiště spustíte na chvíli syna z očí, a zůstane po něm jen rozhoupaná houpačka.  Hrůzou bez sebe zalarmujete policii, přehráváte si to pořád dokola a snažíte se vyrovnat s pocitem viny a s faktem, že s každou hodinou je pravděpodobnost šťastného konce menší...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1