Žena v knihách

Božena hledá lásku

 

   Oukej, kdo by dneska četl tuhle paní? Babička, Divá Bára, Karla, Pohádky – tohle nejspíš napadne každého, když si vzpomene na “Božku”. Takhle ji nazvala asi pětadvacetiletá obtloustlá knihovnice, když mi titul podávala. Co je sakra tohle za trubku?! Neměli by v knihovnách pracovat vzdělaní a kultivovaní lidi, co vedou knihy v lásce a úctě, autory tím tuplem?? Asi budu chodit radši do knihovny vedle, tímto zdravím milou a ochotnou asi pětadvacetiletou knihovnici, kterou ovšem nemůžu jmenovat ;) 

   Takže kniha: asi by mě taky nenapadlo sáhnout zrovna po téhle, ale narazila jsem na ni v jedné kulturní revui a řekla si: zjistím, co byla tahle paní zač (zřejmě je to u autobiografií a dokumentární literatury vůbec moje častá motivace ;) Jedná se o výbor dopisů z let 1851-1861, a to výbor “obousměrný”, tedy od spisovatelky známým, přátelům, rodině, a naopak, a k tomu několik hlášení policejních či konfidentských. Řeší se tam všechno - “velké” věci i každodenní maličkosti: literatura, finanční nouze, zdravotní potíže, nákupy, osudy společných známých a samozřejmě i intimní vztahy spisovatelky, o které je známo, že štastným své manželství zrovna nenazývala.

 

Ovšem upřímně, mám dojem, že její manžel byl průkopníkem v boji o rovné příležitosti a v podstatě praotcem všech genderových organizací: toleroval své ženě její psaní, které jí  spoustu času zabíralo a finanční užitek takořka žáden nepřinášelo. Dokonce paní Božena s dětmi, ale často i sama vždy několik měsíců cestovala, aby sbírala inspiraci a lidovou slovesnost. Nevím, jestli toleroval i její nevěry, ale protože vztahů měla několik, těžko věřit, že by nic netušil. Spisovatelka si naopak stěžuje, že manžel býval nerudný a na krejcar skoupý, považte, dokonce domácí práce  po ní vyžadoval! Zkrátka všude je chleba o dvou kůrkách a lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše – jak by podotkla teta Kateřina - ale paní Božena stále hledala, co jí schází, a možná sama ani úplně nevěděla, co to je. Fritz Riemann by ji zřejmě zařadil do své škatulky hysterických osobností, co neustále vyžadují nové a nové impulsy, jinak jim život připadá nudný a promarněný.

   Čtení to samozřejmě není jednoduché – dopisy jsou staré přes 150 let! - takže obsahují plno archaizmů, germanizmů apod. Taky dá práci prokousat se tou záplavou ponožek, košil a střevíců, posílaných synovi spolu s dobře míněnými rodičovskými radami, anebo nemocemi jednoho každého člena rodiny. Ocenila bych legendu k tomuto konkrétnímu období v životě spisovatelky i k tomu, kdo je kdo, protože nejsem žádný odborník na Němcovou a místy jsem se v textu ztrácela: kde se vlastně vzal ten Hanuš Jurenka? Jaké vztahy pojily spisovatelku s ostatními postavami? 

Jestli vám Němcová přijde jako zajímavá osobnost, zkuste Lamentace. V moři ponožek a stýskání objevíte i útržky upřímnosti, která dojme dnes jako před stopadesáti lety.

 

Ukázka:

Josefu Němcovi (Praha 13/6 57)

   [...]

...Já bych Tě také ráda viděla, mnohdy, když jdu na procházku sama nebo s dětmi, cítím se tuze osamělá a zatoužím po Tobě, ale naučila jsem se mnoho postrádat, tak i to. Myslím si zase, že kdybys tu byl, že by to přece zase podle starého šlo, že bychom si nerozuměli; a tak se těším, že jsem alespoň paní svou. - Ale vskutku to není tak; já bych to břemeno ráda s někým sdělila a to panství jemu přepustila, ale když jsou okolnosti takové, že to musím sama nést, tedy nesu. Já tu také žiju, lépe než mnohá jeptiška, ale někdy mimovolně příjde mi touha, kdybys tu byl, abych si mohla na Tvoje prsa [hlavu] položit a poplakat si. Já vím, že tam přece jen můj jediný útulek, všecko ostatní je cizí.  Tys mi vždy říkal a myslíš si, že já Tě mám za nic – a že v mojí duši zcela jiné ideály žíjou, - ale nemáš zcela pravdu. Neupírám, že jsem kdys neměla před sebou ideál muže, tak jako i ideál manželství. - První byl vzor vší dokonalosti a krásy a druhé představovala jsem si co nebe. - Inu byla jsem mladá, nezkušená, vychovaná jen v přírodě, přenechaná sama sobě. Nikdo se nestaral o moje fantazie, aniž mi svět z pravého stanoviska ukázal. Bujná fantazie moje i k Tobě mě zavedla, a Tebe též jen zevnějšek lákal a snad nezkažený cit můj. Kdybys byl ten rozum tehdáž míval, co nyní máš, a mě tak znal, byl bys ze mě jinou ženu udělal. Já Tě měla ráda a na ideály svoje zapomněla. Stalo se jinak, a trpěli jsme oba. V duši moji je vštípen, od mladosti již, pud k vzdělání, touha po něčem vyšším, lepším, co jsem vůkol sebe neviděla, a ošklivost před sprostností a hrubostí. To bylo mojím štěstím, ale také příčinou našeho rozpadnutí, mojím neštěstím. - Kdybych byla svět tak znala a sama sebe, nebylo by se to ovšem stalo. Málokterá žena má tak [v] uctivosti manželskou důstojnost, jako já měla a mám, ale víru jsem v ní pozbyla záhy. Kde ji vidět? - Samá lež, klam, privilegované otroctví, nucená povinnost – zkrátka sprostáctví. - Moje srdce bažilo být velmi milováno, mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy – ale darmo jsem hledala takovou, jakou já cítila. Já chtěla muže mít, před nímž bych se kořit mohla, jenž by vysoko nade mnou stál, já bych život proň obětovala, ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen pána. - To zchladlo všecku vroucnost – úcta se ztratila a hořkost a vzdor v srdci se umístily. Tak to šlo – já žila zase v sobě, jako děvče, a ty staré moje ideály v duši opět se umístily. Tělo moje jste měli, činy moje, moji upřimnost, ale touhy moje šly do dálí, kam, tomu jsem já sama nerozuměla. Toužila jsem, chtěla jsem to prázdné místo v srdci něčím vyplnit, a nevěděla čím. Tenkráte myslila jsem, že to může být jen láskou k muži; - nyní vím, že to není pravda...

   [...]

 

 

Josef Němec Boženě Němcové (6.července 1857)

 

   [...]

   Ty ses usmála tedy mému vyjádření, ale trpce, že jsem na to pyšný, žes mou ženou. Vidíš, ženo, tys mně nerozuměla, ty snad myslíš, že jsem proto na tebe pyšný, pro tvou slávu snad, než mně to ještě nikdy nenapadlo, abych si na tom něco zakládal. Já jsem pyšný proto, že jsi taková, jak bez slávy jsi, protože takových žen je velmi málo na světě, já alespoň tobě podobnou neznám.

   [...]

 

 

4.5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Komentáře  

0 # Anonymous 2015-01-04 19:24
Čte-li se pozorně, dozvíme se o autorčině životě, názorech,láskách,vedle "lamentací" na trable každodenního nelehkého bytí.Vycítila jsem, že i přes nenaplněná milostná vzplanutí/Helcelet,Jurenka/ dovedla být skutečnou přítelkyní a starší rádkyní/V.Č.Bendl,i Helcelet.../. Věra, Písecko
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit