Žena v knihách

Kdo je tu normální a kdo zrůda?

Augustovým nejoblíbenějším dnem z celého roku je halloween, protože s maskou vypadá jako každé jiné dítě a nikdo na něj nezírá. 

Víte, kdy je nejlepší psát "recenzi"? Hned, jak zavřete knihu. Odkládání je cesta do pekel. Jenže tahle kniha se vzpouzela. I po pár týdnech z ní mám rozporuplné pocity: bavila mě, a přitom mi šla na nervy...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Někde je chyba...

   V každým chytrým rozhovoru s psychologem se dočtete, že zamilovanost pomíjí během šesti měsíců a pak v dlouholetém vztahu se z těch roztomilých zvláštností toho druhého – původně tak přitažlivých – stávají nesnesitelné úchylky, co nemůžete vystát. Až tak se mi to s Tanou French nestalo, ale někde je chyba...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Podvedli mě!

Tak já vám teda něco řeknu: podvedli mě! Dočetla jsem to, a říkám si: wtf?? Něco jsem musela přehlídnout, něco mi nedocvaklo (což se teda při čtení kolem druhé ráno klidně může stát ;) Opravdu jsem listovala pár stránek zpátky, abych našla to, co tam někde přece musí být! Celou bezmála pětisetstránkovou knihu o vyšetřování čerstvé vraždy prostupuje motiv 20 let starého nevyřešeného případu. A na konci? Nic! Byl mi předhozen pachatel “novinky” – a ani ten mě moc nenadchl, ale nechci spoilerovat. Zkrátka celé to vymýšlení a zinscenování, způsob provedení a manipulace mi úplně nesedí k pachateli a jeho věku, no ale to je jen taková moje osobní nespokojenost. Ale naprosto žádný pokrok ve starém případu – který zejména je zdrojem děsu a hrůzy v tomto thrilleru – to je od autorky řádná podpásovka. A přitom to začalo tak dobře...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

...kde udělali soudruzi chybu?

Nedá se nic dělat, každý den není posvícení. Na Zaklínače jsem se fakt těšila, měla jsem přesně náladu na něco napínavého a děsivého a byla jsem zvědavá, co "děsivějšího než mučení, trýznění a smrt" vlastně chudáky postavy v knize potká...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1