Žena v knihách

Život není černý, nebo bílý – je totiž černobílý

 

   TAKOVÉ knihy mám ráda! Vtáhnou vás do děje hned první stránkou, stačí pár vět, a jste tam. I když úplně nevim, jestli je zrovna americký Jih padesátých let místo, kam by se člověk hrnul...

   Aibileen je hospodyně. Černá hospodyně, co se stará o bílou rodinu. Nereptá, dělá prostě to, co se jí řekne. Myslí si svoje, ale to nemusí nikdo vědět. Dodržuje pravidla: chodí včas, dělá svou práci, neodmlouvá, používá jen svůj odděleně uchovávaný talíř a příbor a taky oddělený záchod. Na prima místě, venku, hned vedle garáže. Ten vymyslela kamarádka její bílé paničky – a Aibileen za to musela hezky poděkovat. Ví, že nesmí do knihovny pro bílé, do obchodu pro bílé a že děti ve škole si můžou půjčovat učebnice jen v rámci své rasy. Pokud měl knihu černoch, bílé dítě už ji nedostane. Možná ani nechce, protože i z těch opečovávaných batolat, co milujou své černé chůvy, vyrůstají děti a dospělí, kteří ví, “co se sluší a patří”.

Černobílý svět

 Jednou z kamarádek bílé paničky je i slečna Skeeter, divná po všech stránkách: vystudovala, nemá žádnou vážnou známost, možná se ani vdávat nechce, a naopak chce – ó hrůzo – být spisovatelkou! Přesvědčí Aibileen, že chce psát o něčem, co má smysl: o tom, jaký opravdu je život černých hospodyň. Knihu sepisují tajně a jen se domýšlejí, co by je čekalo po odhalení: zapálí jim dům? Zmlátí je do oslepnutí stejně jako syna jedné hospodyně, co omylem použil záchod pro bílé? Nebo je rovnou zastřelí před očima jejich dětí stejně jako toho černocha před týdnem, co řekl do novin svůj názor?

   Kathryn Stockett napsala tuhle knihu jako svou prvotinu, kterou pak odmítlo padesát literárních agentů! Dnes jsou zřejmě plešatí :D Film, natočený podle ní, je momentálně 100. nejoblíbenějším na csfd.cz. Já vám doporučuju oboje – i když, co si budem povídat, kniha je kniha ;)

 

Ukázka:

str. 30

   Pomalu odložím žehličku. Cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku, to, co se mi tam usadilo po Treelorově smrti. Rozpaluje se mi obličej, svědí mě jazyk. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.

Str. 284

   ,,Už si budu muset jít,” řeknu, i když bych v Aibileenině útulný kuchyni nejradši strávila zbytek života a nechala si od ní vysvětlovat, jak to na světě chodí. Tohle mám na Aibileen hodně ráda: i z těch nejsložitějších věcí v životě umí udělat něco tak malýho a jednoduchýho, že se vám to klidně vejde do kapsy.

Str. 342

   ,,To je Emilio Pucci, drahoušku. Konečně!” Ustoupil stranou a řekl: ,,Jste tu přece na tu přehlídku? Pozvánku jistě máte.”

   ,,Ehm, někde ano,” zalhala jsem, ale když jsem předstírala hledání v kabelce, ztratil zájem.

   Všude kolem viselo oblečení, které vypadalo, jako by na ramínkách vyrašilo a rozkvetlo. Vzpomněla jsem si na slečnu LaVoleovou a musela jsem se smát. Tady žádné pastelové kostýmky neměli. Květiny! Velké jasné pruhy! A sukně odhalující několik centimetrů stehna. Bylo to elektrizující, nádherné, omamné. Tenhle Emilio Pucci musí každé ráno strkat prsty do zásuvky.

 

PS: Já vim, chtěli byste vědět, jakou tajnou ingredienci přidala Minny do koláče svý bílý paničce... ale já nebudu ta, co ji napráská! ;)

 

Za knihu děkuji e-shopu Knihy ABZ

Koupit ji můžete zde: http://knihy.abz.cz/prodej/cernobily-svet-1

 

4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Komentáře  

0 # Marcela 2016-06-17 13:45
Nejraději bych se na ni hned vrhla :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # ženavknihách 2016-06-18 10:38
To jsem zvědavá, jak se bude líbit! Ovšem tohle je zřejmě bohužel případ velkého úspěchu, který autorovi sváže ruce. Kathryn zatím nic jiného nenapsala :(
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit