Vina, trest a odpuštění

Proč číst knihu, která se odehrává v Afgánistánu? V zemi kulturně tak vzdálené, zmítané nepokoji, ve kterých nemáte šanci se vyznat, protože se tam situace mění ze dne na den? No... doporučili mi ji, že jako pecka.

Po prvních asi sto stranách jsem toho chtěla nechat. Hlavní "hrdina" je vyčuraný malý podrazák, co si zlomyslně dělá legraci ze slabších a přátelství neváhá zneužít pro svůj osobní prospěch. Pak má výčitky, kterých se rozhodne zbavit způsobem ještě podlejším. Co je to sakra za kluka? Proč mám ztrácet čas čtením o někom takovém? No, vydržela jsem, a dobře jsem udělala. A z Amíra se nakonec vyklubal sympaťák, kterému jste přáli, aby si svoje viny konečně odpustil.

Příběh začíná v Afgánistánu nerovným přátelstvím dvou chlapců, bohatého Amíra a syna sluhy Hasana. Pak dojde k přepadení, které oběma chlapcům i jejich otcům změní život. Jejich cesty se rozdělí a Amír s otcem kvůli válečnému konfliktu uprchnou do Ameriky, kde začnou nový život. Amíra ale během ubíhajících let stále tíží výčitky svědomí, se kterými se nedokáže nikomu svěřit, ani své ženě. Po smrti svého milovaného otce se vydá do Pákistánu, aby se dozvěděl jeho úzkostlivě skrývané tajemství a pokusil se odčinit vinu jich obou... Ke konci jsem si už říkala: proboha, proč ještě po tom sirotčinci další komplikace? Proč ještě průtahy s adopcí? Proč to další utrpení v nemocnici? Nebylo už toho dost??

Happy end nečekejte - i když... záleží, jak se na to díváte. Protože vyhrát sám nad sebou a dokázat si odpustit staré chyby, to je přece taky štěstí. Uvědomit si, že všechno nebylo tak, jak jsme to jako děti vnímali. A že dlouholeté strachy a obavy se můžou zrodit z maličkostí, ze špatně pochopených slov... Každopádně vás na konci strhujícího příběhu čeká naděje. A u mě má tenhle román naději stát se knihou roku 2014. A ano - všimla jsem si, že máme teprve leden :)

Ukázka:

Zajel jsem k parku Golden Gate a vydal se podél jezera k jeho severnímu okraji. Bylo krásné prosluněné nedělní odpoledne, sluneční paprsky jiskřily na hladině, kde pluly tucty plachetnic, poháněných svěžím sanfranciským větříkem. Posadil jsem se na lavičku a pozoroval muže, který si házel fotbalový míč se synem a ukazoval mu, jak neházet ze strany, ale přes rameno. Vzhlédl jsem a spatřil dva papírové draky, červené, s dlouhými modrými ocasy. Vznášely se vysoko nad stromy v západní části parku, v místech nad větrnými mlýny.

Přemýšlel jsem o tom, co pronesl Rahím Chán těsně předtím, než jsme zavěsili. Jen tak mimochodem, jako by ho to právě napadlo. Zavřel jsem oči a jako bych ho viděl na druhém konci zkroucené telefonní šňůry, měl lehce rozevřené rty, hlavu skloněnou ke straně. A opět cosi v jeho bezedných černých očích napovídalo, že je mezi námi nevyřčené tajemství. Ovšem teď jsem věděl jistě, že všechno ví. Že jsem celá ta léta hádal správně. Že ví o Ásefovi, o draku, o penězích, o hodinkách s ručičkami jako blesky. Že to věděl odjakživa.

Přijeď. Je tu možnost, jak všechno napravit, řekl mi Rahím Chán, než zavěsil. Jen tak mimochodem, jako by ho to právě napadlo.

Možnost, jak všechno napravit.

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/lovec-draku-leda