Žena v knihách

Kdo je tu normální a kdo zrůda?

Augustovým nejoblíbenějším dnem z celého roku je halloween, protože s maskou vypadá jako každé jiné dítě a nikdo na něj nezírá. 

Víte, kdy je nejlepší psát "recenzi"? Hned, jak zavřete knihu. Odkládání je cesta do pekel. Jenže tahle kniha se vzpouzela. I po pár týdnech z ní mám rozporuplné pocity: bavila mě, a přitom mi šla na nervy...

(Ne)obyčejný kluk vás chytne a nepustí. Příběh chlapce se znetvořeným obličejem je vyprávěn několika postavami a vy se postupně dozvídáte, jak se jednotlivé události seběhly z jejich pohledu a proč jednaly zrovna takhle - původně pro pozorovatele často nepochopitelně.

August se narodil se znetvořeným obličejem a teď, v jedenácti letech, má přestat s domácím vyučováním a začít chodit do školy. Celá rodina ví, že to nebude jednoduché... Odpor, zesměšňování, šikana, legrace, kamarádství, zklamání - s tím vším se August setká jako ostatně každý teenager. Toho nepříjemného je zřejmě víc, takže si párkrát pobrečíte a poděkujete bohu za svůj takřka bezbolestný život, a přichází happyend. Otázka zní: jak napsat o postiženém chlapci tak, aby to nebyl kýč? Všichni si umíme představit, že žít se znetvořeným obličejem musí být strašné a nespravedlivé. Že malí fracci umí být neuvěřitelně krutí a dokážou rozflákat dětskou duši a sebevědomí na hadry. A když všechno skončí zadostiučiněním a vyznamenáním hlavního hrdiny, který si tolik vytrpěl, ale přes všechny ústrky našel pravé přátelství a má krásnou milující rodinu, zůstane pachuť vykalkulovaného příběhu, který by se takhle neodehrál, protože nežijeme v ideálním světě.

Přesto: Auggie mě tak dostal, že jsem si ho přečetla hned znova, společně se svojí dcerou. Bavil ji moc. A když teď takového člověka potká, možná se k němu bude chovat "normálně" a vědět, že uvnitř je stejný jako my - "normální" lidi. Auggie vám jde totiž občas na nervy, sem tam brečí, ale taky je s ním sranda. Takový (ne)obyčejný kluk :)

Ukázka:

Kostýmy

Halloween je pro mě ten nejlepší svátek na světě. Předčí dokonce i Vánoce. Můžu se obléknout do kostýmu, vzít si masku, chodit venku jako ostatní děti a nikoho ani nenapadne, že jsem nějaký divný. Nikdo na mě nezírá. Nikdo si mě nevšímá. Nikdo mě nezná.

Přál bych si, aby byl Halloween každý den a abychom všichni chodili pořád v masce. Procházeli bychom se po škole a seznamovali se, aniž bychom věděli, jak ten druhý vypadá.

Když jsem byl malý, nosil jsem všude kosmonautskou přilbu. Na hřiště, do obchodu, když jsme šli vyzvednout Viu do školy. Dokonce i v parném létě když jsem se pod ní strašně potil. Nosil jsem ji asi dva roky. Přestal jsem ji nosit po jedné operaci očí. To mi bylo myslím sedm. Vrátil jsem se z nemocnice a helma nebyla k nalezení. Máma ji všude hledala a nakonec došla k závěru, že asi skončila u babičky na půdě. Pořád se chystala tam zajet, ale já si nakonec už zvykl chodit bez ní.

 

Za knihu děkuji e-shopu Knihy ABZ

 

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/ne-obycejny-kluk

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Přidat komentář