...kde zítra znamená včera

Po pár prvních stránkách jsem si řekla, že hned po Černobílém světě jsem měla zase šťastnou ruku. Jen místo amerického Jihu jsem se octla uprostřed padesátých let v Rusku. Teda pardon, v Sovětském svazu. Nevim, co asi tak Tom Rob Smith před touhle knihou dělal: cestoval zpátky v čase? Je přímým potomkem očitých svědků tehdejších událostí, kteří mu je vyprávěli před spaním místo pohádek?? Nebo snad celý svůj předchozí život ležel v životopisech a jiných dokumentech z té doby??? Každopádně něco takového dělat musel, protože jinak by tu atmosféru strachu, nebezpečí na každém rohu a dvojí morálky prostě nemohl tak sugestivně vylíčit. Vymysleli byste si mučení vězňů celou, ve které je po kotníky ledové vody?

Vpichování injekcí kafrového oleje jako séra pravdy? Užívání metamfetaminu mezi důstojníky státní bezpečnosti pro potlačení únavy a okamžité navýšení výkonnosti?  Děti, učící se ve škole, že nejvíc ze všeho na světě milují soudruha Stalina? Z líčení tehdejších poměrů běhá mráz po zádech. 

   Hlavní hrdina Lev je přesvědčený komunista, speciálně vycvičený agent, který slouží své vlasti a odhaluje zrádce. První pochybnosti přicházejí s přesvědčením, že byl zadržen a umučen nevinný člověk. Pak je obviněna i Lvova manželka, a on stojí před rozhodnutím, jestli ji obětovat a zachovat život svůj a svých rodičů, anebo se za manželku postavit a riskovat všechno. Na základě svého rozhodnutí není kupodivu popraven, ale jen degradován a poslán 800 kilometrů daleko. Tam se setkává už s druhým podivným případem vraždy, který ho přesvědčí, že pachatelem je sériový vrah. Jenže v komunistickém státě je kriminalita oficiálně vymýcena, takže vraždy jsou připisovány vždy neškodným opilcům či tulákům, a Lev musí pátrat na vlastní pěst. Z dramatu se stává napínavá detektivka, která ovšem postupně přestává být důvěryhodná: opravdu by se třicetiletá žena – naprosto netrénovaná učitelka – udržela hodinu či dvě ukryta pod nápravou náklaďáku, zčásti jedoucího? Dobrá, nakonec si přivázala zápěstí – co to jako řeší? Má snad zápěstí na zadku, aby tento pak stejně naprosto logicky neklesl až na zem? Tak dál: v atmosféře strachu, kdy byly celé rodiny odváženy do gulagů či rovnou stříleny za kolikrát vykonstruované podezření, se celé vesnice jako jeden muž shodnou, že pro neznámé lidi, respektive pro dopadení dalekého mytického vraha, budou riskovat život? Je jim snad bližší kabát než košile? A po kom že to Lev vlastně pátrá? Po “ubohém” chlapci, který chudáček chtěl na sebe jen upozornit? Dočkat se pozornosti? Dovést k sobě toho jediného člověka, kterého miloval??? Chjo, skutečný Andrej Čikatilo byl aspoň regulérní úchyl, neschopný dosáhnout orgasmu bez vraždy. Ale tahle překombinovaná motivace na závěr působila hrozně uměle, takže výsledek je tohle: začátek skvělý, stejně jako celá první půlka – pak od okamžiku útěku z vězeňského vlaku trhliny, a nakonec zklamání. Škoda. Uvidíme, jaký bude Utajovaný projev.

Ukázka, str. 92:

   ,,Jmenoval šest sovětských občanů a jednoho Maďara. Jde o záškodníky pracující pro cizí vlády. Šest z nich jsem přidělil jiným agentům. Sedmé jméno prošetříš ty. Vzhledem k tomu, že patříš mezi moje nejschopnější důstojníky, svěřil jsem ti nejtěžší úkol. V obálce najdeš výsledky předběžného pátrání, nějaké fotografie a veškeré informace, které jsme zatím o dotyčné osobě získali. Jak se sám přesvědčíš, není jich mnoho. Rozkaz je jasný, shromáždíš další informace – a pokud měl Anatolij pravdu a ta osoba skutečně zradila, zatkneš ji a dopravíš sem k nám. Obvyklý postup.”

   Lev otevřel obálku a vytáhl několik velkých černobílých fotografií. Byly to snímky pořízené během sledování, tedy z jisté vzdálenosti a z protější strany ulice.

   Byly to fotografie Lvovy manželky.

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/dite-cislo-44-1