Holly Bourneová: A jak se vám líbím teď?

Rozejít, či nerozejít. To je, oč tu běží...

Tori měla problém: nic se jí nedařilo a nevěděla, co se sebou. Najednou se jí rozbřesklo: vyrazím do světa a uvidím. Ve světě našla sama sebe a taky muže svého srdce. Od té chvíle bylo všechno jinak, Tori napsala knihu a teď radí tisícům fanynek, jak být sama sebou. Všechno vypadá ideálně. Jenže...

...když Tori zůstane sama a přestane se usmívat a hrát tu, která má na všechno odpověď, je tady najednou nejistá třicetiletá žena, která zase neví, co má dělat: nápad na novou knihu nikde, přítel ji asi nemiluje a nejlepší kámoška se neplánovaně přidala ke stádu těhotných a vdaných. Každopádně Tom na rozdíl od Tori nechce rodinu ani manželství a pokoušet se o tom s ním mluvit je vždycky záruka minimálně zkaženého večera, takže to Tori nedělá. Vlastně všechno, co Tori dělá, je přemýšlení o tom, jestli je Tom ten pravý do konce života, jestli si to s tou rodinou náhodou nerozmyslí, co ona může nebo nemůže říct, aby ho zase nenaštvala a jaké šance by měla na trhu singles, když je jí už třicet. Uf.

Předně: když už tak dlouho váháš, když jsi ve vztahu tři roky a z toho půl roku spolu nespíte, když nemůžeš s přítelem mluvit o tom, co se ti honí hlavou, posbírej zbytky sebeúcty a odejdi.

Na konci knihy je krátké pojednání o narcistní poruše a varování před vztahem s někým, kdo je narcis. Asi jsem nedávala úplně pozor, ale vůbec mě nenapadlo, že Tom by měl být narcis. Přišlo mi prostě poněkud nadbytečné roubovat na obyčejný nefunkční vztah narcistní problém a v závěru z toho udělat kvazi kampaň a uvést kontakty na pár neziskovek. Tom byl prostě chlap, který se k Tori nehodil a se kterým nebyla šťastná. Zrovna tak to mohl být alkoholik, žárlivec nebo prostě kretén. S těmi všemi je záhodno se rozejít a nezůstávat s nimi ve vztahu jen z obavy, že nikdo lepší už nebude. Ale u další autorčiny knihy (Už jsem normální?) mi došlo, že Holly Bourne to takhle prostě má: najde si nějaké kontroverzní nebo aktivistické téma (např. obsedantně-kompulzivní porucha nebo feminismus) a to pak obalí příběhem. Možná to tak autoři dělají běžně, ale tady to působí příliš angažovaně a chtěně. Další knihu už rozhodně číst nebudu, přestože autorka má roztomilý smysl pro tvorbu přirovnání: přicucla se k ní jako škeble ke dnu lodi. Osvěžující, ale na knihu trochu málo.

Audioukázka zde:

Za knihu děkuji knihkupectví

Koupíte ji zde https://knihy.abz.cz/prodej/a-jak-se-vam-libim-ted