Žena v knihách

Nejhorší jsou trpaslíci...

 

   Jo, ten slavný Simon Mawer, co nakrknul slavnou rodinu z vily Tugendhat, protože do jejich příběhu obsadil prostitutku a z rodinné přítelkyně udělal lesbu. No, matně si vybavuju, že to mi taky přišlo zbytečné, ale četlo se to krásně a s odstupem času zůstal i krásný dojem. No ale dnes jsme tu kvůli trpaslíkovi. 

   Trpaslík je hlavní hrdina. Trpaslictví je jeho hlavní celoživotní téma, jeho osobní křivda, jeho určující vlastnost. Vztahy, lidi okolo a zejména sám sebe nahlíží tímto prizmatem, nic neexistuje samo o sobě, jen ve vztahu k jeho poruše, dokonce i jeho práce: trpaslík je uznávaný vědec – genetik, působí tedy v oboru, který založil jeho pra-pra-prastrýc Gregor Mendel, jehož osudy se proplétají s hlavní dějovou linií. Trpaslík se snaží odhalit chybu v DNA, která způsobuje achondroplázii – slovo, které se v textu vyskytuje tak často, že probuďte mě o půlnoci, jak se jmenuju, a já řeknu achondroplázie!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Božena hledá lásku

 

   Oukej, kdo by dneska četl tuhle paní? Babička, Divá Bára, Karla, Pohádky – tohle nejspíš napadne každého, když si vzpomene na “Božku”. Takhle ji nazvala asi pětadvacetiletá obtloustlá knihovnice, když mi titul podávala. Co je sakra tohle za trubku?! Neměli by v knihovnách pracovat vzdělaní a kultivovaní lidi, co vedou knihy v lásce a úctě, autory tím tuplem?? Asi budu chodit radši do knihovny vedle, tímto zdravím milou a ochotnou asi pětadvacetiletou knihovnici, kterou ovšem nemůžu jmenovat ;) 

   Takže kniha: asi by mě taky nenapadlo sáhnout zrovna po téhle, ale narazila jsem na ni v jedné kulturní revui a řekla si: zjistím, co byla tahle paní zač (zřejmě je to u autobiografií a dokumentární literatury vůbec moje častá motivace ;) Jedná se o výbor dopisů z let 1851-1861, a to výbor “obousměrný”, tedy od spisovatelky známým, přátelům, rodině, a naopak, a k tomu několik hlášení policejních či konfidentských. Řeší se tam všechno - “velké” věci i každodenní maličkosti: literatura, finanční nouze, zdravotní potíže, nákupy, osudy společných známých a samozřejmě i intimní vztahy spisovatelky, o které je známo, že štastným své manželství zrovna nenazývala.

4.5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Život není černý, nebo bílý – je totiž černobílý

 

   TAKOVÉ knihy mám ráda! Vtáhnou vás do děje hned první stránkou, stačí pár vět, a jste tam. I když úplně nevim, jestli je zrovna americký Jih padesátých let místo, kam by se člověk hrnul...

   Aibileen je hospodyně. Černá hospodyně, co se stará o bílou rodinu. Nereptá, dělá prostě to, co se jí řekne. Myslí si svoje, ale to nemusí nikdo vědět. Dodržuje pravidla: chodí včas, dělá svou práci, neodmlouvá, používá jen svůj odděleně uchovávaný talíř a příbor a taky oddělený záchod. Na prima místě, venku, hned vedle garáže. Ten vymyslela kamarádka její bílé paničky – a Aibileen za to musela hezky poděkovat. Ví, že nesmí do knihovny pro bílé, do obchodu pro bílé a že děti ve škole si můžou půjčovat učebnice jen v rámci své rasy. Pokud měl knihu černoch, bílé dítě už ji nedostane. Možná ani nechce, protože i z těch opečovávaných batolat, co milujou své černé chůvy, vyrůstají děti a dospělí, kteří ví, “co se sluší a patří”.

4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Byl Steve Jobs sráč?

 

     Prý ho historie postaví vedle Edisona a tak. Charizmatický vizionář, neústupný šéf, nesnesitelný génius, zakladatel jedné z nejvýznamnějších firem na světě atd. Ale co byl zač? 

     Na začátku chci říct, že nejsem stoupencem náboženství nakousnutého jablka, aspoň ne v tom smyslu, že si nikdy nekoupím nic s jiným logem. Ano, tohle píšu na MacBooku a někde poblíž leží můj iPhone, se kterými jsem spokojená, ale přinesl mi je před rokem Ježíšek a v podstatě si myslím, že i bez nich by se dalo žít. Což teda asi není úplně to, co by zrovna Steve rád slyšel :D

4.5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1