Žena v knihách

Nelogika na Shetlandských ostrovech

Ach jo. Už nevím, kde se vzalo doporučení na tuhle knihu, zřejmě někde v diskuzi na netu. Dobře mi tak! Kdybysem měla víc rozumu, tak bysem nevěřila kdejakému trollovi... ale dozvěděla jsem se pár zajímavostí o Shetlandských ostrovech, takže aspoň něco ;)

Poklidné ospalé městečko, kde každý každému vidí do talíře a pokud tam mají rodiče z něčeho obavu, tak jen že by dítě zašlo příliš daleko a spadlo z útesu do moře. Neškodná atmosféra je ovšem narušována přítomností jednoho poněkud  zaostalého obyvatele, jehož hlavními zájmy jsou péče o krkavce a přemýšlení o mladých dívkách. A pak se najde mrtvola mladé dívky, kvůli které začnou starousedlíci vzpomínat na dvanáct let starý případ zmizelé holčičky, co se nikdy nenašla. Pátrání po pachateli nového zločinu se rozbíhá, atmosféra houstne, střípky minulosti zavražděné zapadají do skládanky a vy tipujete, která postava má zločiny na svědomí. SPOILER!  

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Kdo sakra řek, že thrillery umějí jen seveřani?!

Znáte to: ke knize se dostanete po pekelném dni, přečtete pár stránek, a vytuhnete. Mám náročné dny, ale s touhle knihou byly náročné i večery :)

V příběhu jde o to, že manželce hlavního hrdiny před pětadvaceti lety zmizela rodina - otec, matka i bratr. Nikdy už o nich neslyšela, ale taky nikdy neztratila naději, že jednou se dozví, co se stalo. To asi člověka poznamená...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Malý rošťák a jeho velký svět

Hrst klišé k této knize: půvabná, člověčenství, pohladí, atmosféra na vás dýchne.

Nemůžu to říct jinak: Francie před sto lety, dva malí kluci, táta, máma a malá ségra, normální rodina, kde tatínek se snaží být svým dětem vzorem a maminka ví, že tátové jsou taky jenom velcí kluci a že kus voňavé buchty v pravý čas udělá hotové zázraky. Malý rošťák má svůj velký svět, ale i svět dospělých nahlíží dětskýma očima a půvabně tak odkrývá čtenáři souvislosti, které jemu samotnému nedocházejí. Malé věci se tak stávají hrdinstvím a velké činy jsou zase samozřejmostí. Jednotlivé příhody tak skládají dohromady mozaiku slabostí, strachů a snah dětí i dospělých, které tak dobře rozumíme, protože nějakou takovou jsme sami zažili.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Nejhorší jsou trpaslíci...

 

   Jo, ten slavný Simon Mawer, co nakrknul slavnou rodinu z vily Tugendhat, protože do jejich příběhu obsadil prostitutku a z rodinné přítelkyně udělal lesbu. No, matně si vybavuju, že to mi taky přišlo zbytečné, ale četlo se to krásně a s odstupem času zůstal i krásný dojem. No ale dnes jsme tu kvůli trpaslíkovi. 

   Trpaslík je hlavní hrdina. Trpaslictví je jeho hlavní celoživotní téma, jeho osobní křivda, jeho určující vlastnost. Vztahy, lidi okolo a zejména sám sebe nahlíží tímto prizmatem, nic neexistuje samo o sobě, jen ve vztahu k jeho poruše, dokonce i jeho práce: trpaslík je uznávaný vědec – genetik, působí tedy v oboru, který založil jeho pra-pra-prastrýc Gregor Mendel, jehož osudy se proplétají s hlavní dějovou linií. Trpaslík se snaží odhalit chybu v DNA, která způsobuje achondroplázii – slovo, které se v textu vyskytuje tak často, že probuďte mě o půlnoci, jak se jmenuju, a já řeknu achondroplázie!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1