Někde je chyba...

   V každým chytrým rozhovoru s psychologem se dočtete, že zamilovanost pomíjí během šesti měsíců a pak v dlouholetém vztahu se z těch roztomilých zvláštností toho druhého – původně tak přitažlivých – stávají nesnesitelné úchylky, co nemůžete vystát. Až tak se mi to s Tanou French nestalo, ale někde je chyba...

   Moc jsem se na Podobu těšila: závěr předchozí knihy mě zklamal, tak jsem doufala v napravení reputace. Jenže ty až básnické popisy, co mě minule tak bavily, mě tu rozčilovaly, jakoby zdržovaly vývoj celého případu. Už už jsem se chtěla dozvídat víc zásadních informací, mít jasno v tom, co přesně se děje, ale příběh se jen víc zamotával... Dokonce hned v úvodu jsem nedůvěřivě vrtěla hlavou: opravdu by se dneska našla parta mladých lidí těsně po vysoké, co by spolu chtěli bydlet nadosmrti? Jsem ochotna uvěřit, že šest dvaadvacetiletých lidí má v plánu žít pohromadě hezky pospolu jakoby se zastavil čas? Bez stěhování, změny práce, nedejbože nějakého cizího partnera potažmo dětí?? Sorry, Tano, ale fakt ne.

   Další neuvěřitelná záležitost je nahradit živého člověka osobou, co VYPADÁ stejně, a předpokládat, že by to mohlo klapnout. Že jedinečná bytost se svými zvyky, pohyby, náladami, chutěmi, výslovností atd atd může být nahrazena jinou, a víceméně si nikdo “z rodiny” ničeho nevšimne. Asi jakoby místo mámy přišla cizí paní, nebo vám někdo strčil do postele cizího chlapa místo vašeho manžela... Je milion věcí, co člověka determinuje, a tady se řeší jen výmluva na amnézii, pokud si hrdinka “nebude pamatovat” něco z minulosti...

   Třetí problém: Cassie Maddoxová mi šla na nervy. Nejdřív ji autorka hrooooozně dlouho – nekonečných 100 stran - nechá přemlouvat, jestli teda do té riskantní akce půjde. Cassie pořád tvrdí: nemám zájem, ale když už jste tady, no tak si to poslechnu... Čtenář samozřejmě dávno ví, jak to skončí, a nějaké to váhání chápe, ale sto stran je teda fakt peklo... Takže potom je teda Cassie uprostřed baráku s lidmi, který viděla jen na videu, a jeden z nich ji možná zabil... A ona si svévolně sundává mikrofon, zatají svému šéfovi revolver v rukou spolubydlících... a navíc nemiluje Sama. Ten by jí snes modrý z nebe, a ona ho tahá za nohu, no fuj!

   Nakonec teda revolver bude použit, vrah odhalen a Cass Samovi řekne, že už je to všechno za ní – včetně Roba – a že teď už zřejmě budou šťastni až do smrti.

   Něco se nám stalo - Taně a mně. Až s Věrností zřejmě přijdu na to, jestli tentokrát šlo jen o poškorpení, anebo definitivní nepřekonatelný odpor mezi partnery ;)

   Ukázka:

   Slunce vrhalo šikmé paprsky na zjizvené dřevo stolu. Frank čistě voněl, mýdlem a jelenicí. Byl to dobrý učitel, báječný učitel; černým kuličkovým perem zapisoval data, místa a události a před očima se postupně zhmotňovala Lexie Madisonová jako obrázek z Polaroidu, vzlínala z papíru a vznášela se ve vzduchu jako kouř z vonné tyčinky, dívka s mou tváří a s životem z nějakého napůl zapomenutého snu. Kdy jsi měla svého prvního přítele? Kde jste bydleli? Jak se jmenoval? Kdo koho nechal? Proč? Frank našel popelník a nabídnul mi ze svého balíčku playerek. Když ze stolu zmizely pruhy slunečního světla a obloha za oknem začínala potemňovat, otočil se na židli, vzal z police láhev whiskey a oběma nám říznul kafe: ,,Dneska si to zasloužíme,” řekl. ,,Na zdraví.”

   Udělali jsme z Lexie neposednou holku – chytrou a vzdělanou, milou, ale protože byla od malička ustavičně na cestách, neměla potřebu se usadit. Možná trochu naivní, trochu zbrklou, až příliš ochotnou bez rozmyslu vám říct svůj názor na cokoli. ,,Lexie je návnada,” řekl Frank bez obalu. ,,A musí to bejt dobrá návnada, aby po ní dealeři skočili. Potřebujeme ji mít dost bezelstnou na to, aby pro ně nepředstavovala žádnou hrozbu, bezúhonnou, aby pro ně měla užitek, a tak nekonvenční, aby jim nebylo divný, proč do toho chce jít.”

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/podoba