Hledání podstaty ženské síly
Doporučili mi ji. Kuranderu. Neptala jsem se, o čem přesně je, a rozhodla jsem se nechat překvapit. Mladá indiánka Kantu, žijící v peruánských Andách, přežila zásah bleskem. Od té doby je jiná - ví, co se stane. Tahle schopnost pro ni ale není darem - naopak: lidé se na ni dívají divně a mají z ní strach. Místní kurandero (léčitel či šaman) jí prozradí, že v ní blesk probudil výjimečné schopnosti, které se teprve musí naučit ovládat.
Kantu ale nechce vidět do budoucnosti a o nové schopnosti nestojí do té doby, než se zamiluje do nestálého mládence. "Použij svou sílu a uvidíš, jak se všechno změní," poradí jí kurandero. A Kantu se vydává na dlouhou cestu poznání sebe sama a ovládnutí výjimečných schopností, aby získala muže, který o ni nestojí. Už tady jsem zapochybovala o motivaci - ale vlastně pro poznání sebe sama a svých schopností je každý důvod dobrý.
Dávné učení, podivuhodné rituály, zkoušky, překonávání sebe sama, zasvěcení... Dlouhá cesta dovede Kantu až k objevení obrovské vnitřní energie a možnosti proměnit svůj život. A to celé proto, aby k sobě připoutala nestálého, nezodpovědného a povrchního... Juana?? Autor nám sugestivně popíše, jak do sebe absorbovat moudrost generací, učit se sebekázni, podstupovat psychickou i fyzickou bolest, pít lektvary na zvracení a průjem - pardon očištění těla, bojovat s démony dny a noci sama v chladné černočerné jeskyni vlastně proto, abych ve finále "očarovala" chlapa, kterej mě nechce??? Já bych teda zvolila jinou změnu... nebo aspoň jinýho týpka ;)
Ukázka:
Od té chvíle ji temnota, která v jeskyni vládla, už neděsila. Její mysl se ocitla ve stavu klidu a harmonie a její tělo volalo po dlouhém regeneračním spánku. Zabalila se do pokrývek a znovu si lehla. Zavřela oči a záhy se propadla do království nevědomí. Když se probudila, nedokázala odhadnout, kolik hodin spala. Nevěděla, jestli je noc či den, ale byla už mnohem klidnější. Měla hlad, a tak něco snědla a vypila. Jeskyně už pro ni nebyla místem plným hrozeb. Rozhodla se provést cvičení, které jí Mama Maru doporučila: meditovat, hledat samu sebe, rozebrat podrobně svůj život a najít v něm slabá místa.
Kantu prošla pomalu krok za krokem svůj osobní příběh, všechno, co dosud vykonala, co mohla vykonat a nebo co by byla bývala chtěla vykonat, kdyby k tomu měla možnosti. Tma, ticho a samota jí byly v tomto přemítání nápomocny. Střídáním meditací, úvah o svém životě a spánku strávila mnoho hodin. Spala tak dlouho, jak jí bylo příjemné, jedla, jen když měla hlad a pila, když měla žízeň. Bylo jí jedno, jestli uplynul den nebo věčnost. Věděla jen, že odtud nemůže odejít, dokud jí to Mama Maru nenařídí. Začala srovnávat svůj život s životem jiných lidí: své matky, svého otce, přátel nebo s Juanovým.
V posledním cvičení se měla naučit dívat se očima své duše. Mama Maru jí řekla, že tuto schopnost může ovládnout jen se zavřenýma očima. Zůstala tak tedy dlouhé hodiny a snažila se dosáhnout nějakého vizuálního vjemu, ale bezúspěšně. Aby ji to nesvádělo otevírat oči, zavázala si je šátkem. Najednou začala vnímat trochu světla. Nejprve jen mlhavě, postupně stále jasněji. Po několika hodinách dokázala rozeznat obrysy jeskyně. Ke svému překvapení zjistila, že se nachází ve velké jeskyni kruhového tvaru. Připadala si jako žížala, která si vyhloubila díru větší, než je ona sama. Udělala pár kroků a s údivem zjistila, že vidí ve tmě a že vidí všechny skalní obrysy, takže se může pohybovat úplně bez obav, že se praští nebo zakopne. Jeskyně jí připadala plná světla.
Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/kurandera