Žena v knihách

Byl Steve Jobs sráč?

     Prý ho historie postaví vedle Edisona a tak. Charizmatický vizionář, neústupný šéf, nesnesitelný génius, zakladatel jedné z nejvýznamnějších firem na světě atd. Ale co byl zač? 

     Na začátku chci říct, že nejsem stoupencem náboženství nakousnutého jablka, aspoň ne v tom smyslu, že si nikdy nekoupím nic s jiným logem. Ano, tohle píšu na MacBooku a někde poblíž leží můj iPhone, se kterými jsem spokojená, ale přinesl mi je před rokem Ježíšek a v podstatě si myslím, že i bez nich by se dalo žít. Což teda asi není úplně to, co by zrovna Steve rád slyšel :D

     Každopádně v posledních letech se z něj stala ikona. A zřejmě i ty nekonečné diskuze o tom, jestli jsou příznivci Applu fajnšmekři, anebo jenom ovce, jdoucí slepě za jablkem, způsobily, že jsem se nemohla dočkat životopisu. Chtěla jsem prostě zjistit, co to bylo za chlápka. Co to v něm bylo, že dokázal lidi tak nadchnout pro věci, co dělal? Čím to, že na každý nový produkt se čekalo s takovou netrpělivostí? Jak to, že lidi tak moc chtěli nový telefon nebo počítač, že stáli celou noc před obchodem? Na tohle jsem chtěla přijít.

   Ten životopis má skoro 700 stran. Napsal ho respektovaný autor Walter Isaacson na žádost samotného Jobse. Kniha vznikala dva roky, během kterých autor vyzpovídal kromě Jobse stovky jeho spolupracovníků, příbuzných, spolužáků, protivníků, Billa Gatese nevyjímaje. Pokud nejste ajťák, ten pomalejší rozjezd se spoustou slotů, tištěných spojů, operačních systémů, řešení uživatelského rozhraní a dalších technických záležitostí vás nejspíš moc nechytne, ale asi to k tomuhle životopisu patří. Dojde na téma adopce, protože na Stevův celý další život měla tahle skutečnost podstatný vliv – podvědomě se bál, že ho lidi budou dál opouštět. Dozvíte se, jak byl od mládí posedlý zdravou stravou a že co se týká úzkostlivého dodržování osobní hygieny byl mírně řečeno spíš velkorysý. Fascinoval ho zen, cestování, v hledání nových duchovních zážitků se nevyhýbal drogám: ,,Kdo nezkusil LSD, nemůže tohle nikdy pochopit.” Hodně používal slova jako sráč a na hovno, ale taky geniální a skvělý, často o téže věci během jednoho dne. Přivlastňoval si nápady, urážel lidi, ve vypjatých momentech byl schopen se před spolupracovníky rozbrečet, chtěl být vnímán jako umělec, hodně dal na intuici. Nejednal vždycky čestně, spolupracovníci se ho obávali, nikdy si nebyli jisti, jak zareaguje. Uměl být nadšený, vděčný, ale taky tvrdý a příkrý. Lidem uměl vědomě ubližovat: když mu dali příčinu, ublížil jim. Když utekl poprvé hrobníkovi z lopaty, byli jeho nejbližší spolupracovníci zvědaví, jestli ho tahle zkušenost změní, jestli bude laskavější. A asi nebyli ani moc překvapení, když se vrátil ten starý Steve. Zřejmě se s ním vůbec nedalo vydržet: byl sebestředný, náročný, nespravedlivý, ale zároveň měl obrovskou vášeň pro to, co dělal. Miloval Apple a věřil, že lidi mají dostat jen to nejlepší. Nebudoval firmu pro peníze, ale aby změnil svět. Byl perfekcionista, trval na tom, že výrobek musí být dokonalý nejen navenek, ale i uvnitř. Byl schopen produkt celý překopat, pokud zjistil, že je na něm něco špatně. Dával spolupracovníkům šibeniční termíny – jako třeba s výrobou gorilího skla – a námitky nevnímal. A jeho oblast zkreslené reality fungovala: dostal to, co chtěl. Spolupracovníci viděli, že pro firmu žije, a milovali ho. A přestože se s ním nedalo vyjít, přestože se k nim nechoval vždycky hezky, všichni tvrdí, že práce v Applu byla to nejlepší, co zažili. Můžete to o svém zaměstnání říct vy?

    Představovala bych si v knize víc prostoru pro Stevovu manželku – protože ta ho znala nejvíc, té se svěřoval se svými nápady, pochybami a strachy. Ale i tak mám pocit, že ho teď znám, takže – když teď někde zahlídnu jeho fotku – mám chuť říct: ahoj Steve. Samozřejmě jsem si pustila i nějaká videa, která vás jeho charismatem doslova zahltí – jako je představení Macintoshe v roce 1984. A díky tomu všemu jsem pochopila, jaký byl, a taky jsem našla svou odpověď: Steve Jobs byl sráč, ale šel za svým snem, tak vášnivě jako nikdo, a spolu s ním miliony lidí. A víte co? Mám teď s tím sráčem vztah - mám ho totiž ráda. Co byste od životopisu chtěli víc? ;)

  

Ukázka:

   Jobsovo bláznovství bylo kultivované. Začal právě své celoživotní experimenty s tvrdými dietami – pouze ovoce a zelenina – a byl hubený a šlachovitý jako chrt. Naučil se hledět lidem do očí upřeným pohledem bez mrknutí a zdokonalil se v dlouhých odmlkách prokládaných rychlými staccatovými výbuchy řeči. Ta podivná směs intenzity a rezervovanosti, kombinovaná s účesem na ramena a kozí bradkou mu dodávala auru šíleného šamana. Osciloval mezi charismatickým a hrůzostrašným zjevem. ,,Pobíhal kolem a vypadal dost šíleně,” vzpomíná Brennanová. ,,Měl v sobě hodně úzkosti. Jako by kráčel v temnotě, která ho obklopuje.”

   Jobs tehdy začal brát LSD a v pšeničném poli hned za Sunnyvalem to naučil i Brennanovou. ,,Bylo to veliké,” tvrdí. ,,Hodně jsem tehdy poslouchal Bacha. A najednou ho hrálo celé pšeničné pole. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký jsem až do té doby zažil. Připadal jsem si jako dirigent Bachových kantát. A sám autor přicházel obilím ke mně.”

 

[...]

  Mezitím si Jobs užíval bohémského života. Po většinu roku chodil bosý, sandály nosil pouze tehdy, když sněžilo. Elizabeth Holmesová mu připravovala jídlo a snažila se mu rozmluvit jeho šílené diety. Vracel láhve od sody, aby měl aspoň nějaké peníze. I nadále jezdil o volných nedělích do chrámu Hare Krišny na večeře. Za dvacet dolarů měsíčně si pronajal garáž bez topení. 

 

[...]

   ,,Nikdy jsem neměl nouzi o peníze. Vyrůstal jsem v rodině, která patřila ke střední třídě, takže jsem se nikdy nebál, že bych mohl mít hlad. Ve firmě Atari jsem zjistil, že jsem docela dobrý inženýr, a tak jsem vždycky věděl, že bych se tím uživil. Byl jsem dobrovolně chudý, když jsem byl na vysoké i v Indii a žil jsem velice prostě, i když jsem pracoval. Takže jsem přišel z té správné chudoby, která měla výhodu v tom, že jsem se nemusel starat o peníze, k nepředstavitelnému bohatství, kdy jsem se také nemusel starat o peníze.

   Pozoroval jsem lidi v Applu, kteří si vydělali hodně peněz, a viděl jsem, že žijí jinak. Někteří si koupili Rolls-Royce a různé domy. Každý v něm měl správce a ještě někoho, kdo se staral o ty správce. Jejich ženy podstoupily plastické operace a staly se z nich bizarní stvoření. Já jsem takhle žít nechtěl. Je to šílené. Slíbil jsem sám sobě, že nedovolím penězům, aby mi zruinovaly život.”

Za knihu děkuji e-shopu Knihy ABZ

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/steve-jobs

 

4.5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Přidat komentář