Dva hysterici na stopě zmizelého dítěte

Cestou na lesní hřiště spustíte na chvíli syna z očí, a zůstane po něm jen rozhoupaná houpačka.  Hrůzou bez sebe zalarmujete policii, přehráváte si to pořád dokola a snažíte se vyrovnat s pocitem viny a s faktem, že s každou hodinou je pravděpodobnost šťastného konce menší...

Rachel je čerstvě rozvedená, což je pro její chování momentálně dost určující: i v tom lese zvolila chvíli samostatnosti pro syna proto, že podle svého přesvědčení teď musí zastávat roli obou rodičů, ergo nebýt jen úzkostlivou matkou, ale umět otcovsky dopřát synovi i trochu svobody pro zdravý růst jeho sebevědomí. Nevím... Ale možná čerstvě rozvedená žena může uvažovat i takhle. Rachel je taky hysterka. To se v takovém případě dá pochopit, nicméně racionální argumenty selhávají a Rachel jako neřízená střela hysterčí vždy a všude: ve škole, během tiskové konference, na policii...  až jsem si říkala, že už chápu, proč od ní manžel odešel. Opravdu by matka v téhle situaci podlehla momentálnímu nápadu a při televizní promluvě směrem k pachateli totálně zrušila zkušenými odborníky propracovaný scénář a ohrozila tím celé vyšetřování, potažmo život svého syna? Neuvěřitelné. Hysterčí i detektiv:  kvůli nestandardnímu přístupu k případu skončí sám v interním vyšetřování včetně pohovorů s psycholožkou. Co přesně na něj tak zapůsobilo, že se zhroutil? Opravdu jen ta vzpomínka z dětství, že lidé nemusejí být takoví, jak působí? A opravdu musí všechny podstatné stopy nakonec odhalit matka?? Neuvěřitelné. Příběh byl napínavý, ale působil na mě tak nějak nepromyšleně, poslepovaně a nedůvěryhodně. Takže kniha celkově vlastně... neuvěřitelná! :)

Audioukázka:

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde https://knihy.abz.cz/prodej/spalena-obloha