V močále i v životě se dějí divné věci...

Autorka si na volbě svého pseudonymu zřejmě slušně mákla, tvrdí totiž: "Bude-li někdy další delší text, nejspíš bude opět takový. Správná kniha musí být jako facka. Musí zabolet. Postavy, čtenáře i autora. Jaký by to jinak mělo smysl?" No, nevím, třeba... příjemný zážitek? Hned mě napadá Macocha - rozhodně facka, kterou bych si zrovna ráda byla odpustila. Co dalšího ve mně zanechalo dojem, a přitom to nebylo úplně hnusné? Jak voní tymián, Ještě jsem to já, Hana? No možná záleží, co se rozumí tou fackou...

Beletristická prvotina autorky se jmenovala Do tmy a okouzlila mě. Vtáhne vás do podivného světa horka a omámí vůní sušených bylin, takže netušíte, co je realita a co je způsobeno pokřiveným vnímáním hlavní postavy... V druhé knize je to podobné, akorát že magoři jsou tam skoro všichni: běžně vidí duchy a vodníky, slyší tajemné volání z močálu, češou mrtvolám vlasy... Anotace uvádí, že je na začátku nalezeno tělo, takže jsem naivně nabyla dojmu, že půjde o originální detektivku, což nakonec vlastně byla, pokud hodně zvýrazníme "originální". Mrtvola mi tu vlastně přišla navíc - sice se rozjelo jakési pátrání, ale obyvatelé daného maloměsta byli divní předtím a zřejmě budou i potom. Nejnormálnější ještě byla Milada, která obrací každou korunu a nejlíp se cítí v továrně u pásu s kuřecími játry a zadky.

Takže celkový dojem: nebavilo. Ani kočka, ani pes, k vykreslení podivných postaviček jednoho maloměsta podle mě nebyla nutná mrtvola, a na detektivku to zas bylo málo detektivní. Je sice pravda, že autorku podle jejího stylu bezpečně poznáte, ale chuti do další její knihy vám to úplně nedodá. Aspoň mně ne.

Audioukázka:

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde https://knihy.abz.cz/prodej/ke-dnu