Tenká knížka, lehké čtení?

Autorka je vydala chvíli po předchozím Chirurgovi. Jsem zvědavá, těch pár stránek bude přečtených za chvilku.

Bára je prepubertální holka. Když se jí něco přihodí, neumí nebo nechce se mámě svěřit. Zapírá. Katka je sestra. O dva roky starší, poslušná, vyčůraná. Matka je unavená ženská středního věku, věčně nespokojená a nasraná. Otec je kliďas, kterého ale manželka svým stěžováním na dceru dokáže vytočit do nepříčetnosti, a pak přijde výprask. Báře.

Novela je psaná na přeskáčku z pohledu matky a Báry. Nejdřív vás zarazí, že dvanáctiletá holka lže matce, pokud jde o zranění a krev. Pak to, že matka je samá Katuška a samá Baruna. Náhoda? Žádná matka vám nepřizná, že má jedno dítě radši, ale tady máte brzy jasno. Bára se jeví jako svéhlavá, líná a vzpurná, zvlášť v porovnání se svou poslušnou sestrou, která ví, jak se rodičům zavděčit. Všichni čtenáři nadávají na necitelnou matku-stvůru, ale já bych ji neviděla tak černobíle - mám pocit, že její postava má být prostě jenom člověk. Není to psychopatka, které dělá radost ubližovat. Pochybuje a umí i pochválit. Ale má práci, která ji nebaví, manžela, který jí není oporou, je uondaná životem, který se jí nedaří. Matčin nedostatek empatie v choulostivých případech jí navíc Báru vzdaluje ještě víc. Žádný zájem, sdílení, radost v celé téhle rodině. Světlou stránkou příběhu je mladý učitel, který v Báře rozpozná talent a snaží se jí pomoct. Bude to ale stačit?

Vrány jsou silná a hrozně nepříjemná kniha. Má jen pár stránek, ale už někdy v polovině jsem nechtěla číst dál, protože jsem věděla, že nic nebude dobře, že všechno, co se stane, bude jen horší a horší. Aspoň na to zneužívání nakonec nedošlo! Možná si během čtení vybavíte nějaké křivdy ze svého dětství a pokud jste rodiče, přiměje vás asi tahle knížka podívat se na sebe očima vašeho dítěte a zamyslet se, jestli máte dost pochopení. Mějte.

Audioukázku si můžete poslechnout zde:

Za knihu děkuji knihkupectví 

Tištěnou verzi koupíte tady https://knihy.abz.cz/prodej/vrany-3