Anděl, netopýr a parta oživlých mrtvol

Nutí nás někdo dočítat knihy, co nás nebaví nebo nám jdou na nervy? Vlastně jo: neodbytná představa, že už na příští stránce se to rozjede, že přijdeme o něco zásadního, když číst přestaneme. Je to stejný jako s nudným večírkem: všecko ok, povídáte si, potkáváte známé, ale něco je špatně - vlastně jste se ještě pořádně nezasmáli. A tak čekáte na ten jedinečný okamžik, kdy se pár replik sejde tak, že pak už brečíte smíchy a stejně se nemůžete přestat smát. Jenže pořád si povídáte a už se vám chce spát, ale říkáte si: ještě chvilku... A tak vydržíte do tří, víte, že ráno budete hrozně unavení a pak si říkáte: sakra, měla jsem jít spát dávno, o nic bych nepřišla. To příště...!

Já to mám takhle i s knihama. Chci říct - nečtu všecko, co mi přijde pod ruku. Vždycky je to na doporučení, z diskuze na netu nebo se ke mně ta knížka nějak dostane, takže pak mám asi pocit viny, že jsem v tom blábolu neobjevila ten vybroušený diamant, kterého si na něm cení ostatní, a tak čtu pořád dál...

Ale u Nejhloupějšího anděla jsem to dokázala: zvítězila jsem sama nad sebou a odložila ho před dočtením.

Nejde ani tak o to, že jeden z hlavních hrdinů nosí běžně na hlavě kaloně, že jedna postava je zrovna bývalá hvězda brakových filmů a sem tam jí slušně hrabe, že se ve vesnici objeví anděl vzápětí, co Santa Clausovy vousy zrudnou do barvy jeho oblečku hned poté, co nešťastnou náhodou upadne krkem na ostří rýče a že finální scéna spočívá v tom, že partička oživlých mrtvol z místního hřbitova se neodbytně snaží sehnat si pár mozků na vysátí... Prostě už mi to šlo na nervy, asi těch divností bylo moc. Nebo možná prostě nemám ráda takovou směsku reality a nadpřirozena, i když... třeba Kulhánků jsem si pár užila... Na druhou stranu Stoletého staříka jsem odložila už někdy v momentě, kdy šlo o to, kam zašantročit lednici s mrtvolou, která tam vznikla nějak nedopatřením poté, co bývalý majitel kufru dohnal staříka, který náhodou ráno vylezl oknem, došel na nádraží a sedl do prvního autobusu s cizím kufrem, náhodou plným peněz... Jo, já vím, všichni jsou ze Staříka nadšený a už se dlouho tak nenasmáli, proto jsem taky do něj šla jen s tím nejlepším očekáváním. Jak říkám, vydrželo mi asi tak dvacet stránek. Což v podstatě znamená, že pro fanoušky Staříka by Nejhloupější anděl moh být super tip :)

Ukázka:

On ví, jestli jste byli hodní nebo zlobiví...

To, co se dělo ve dveřích kaple, všechno to střílení, vysávání mozků a výhrůžky, sice Lenku Marquezovou docela vyděsilo, ale současně se nemohla ubránit myšlenkám na to, že: To je trapas - jsou tady oba moji bývalí. Dale stál v santaclausovském převleku na prahu kostela, na podlahu z něj kapala krev a blátivá voda a vztekle řval. Tucker Case okamžitě zmizel v zadní části kaple a schoval se za jeden z rozkládacích bufetových stolů.

Někdo ječel a někdo utíkal, ale vesměs zůstali lidé, kde stáli, zcela ochromeni hrůzou. A Tucker Case se pochopitelně projevil jako prvotřídní zbabělec. Strašně se za něj styděla.

"Ty, svině!" řval mrtvý Dale Pearson a mířil na ni osmatřicítkou se zkrácenou hlavní. "Jseš můj oběd!" Vydal se přes celou kapli k ní.

"Pozor, Leno," ozval se výkřik zpoza jejích zad. Otočila se právě včas, aby ustoupila stranou, když se bufetový stůl za ní začal zvedat a všechny talíře plné lasagní z něj popadaly na zem. Lihové hořáky rozmístěné pod pánvemi rozlily modré plameny na okolní stoly i na podlahu. Tucker Case povstal a zpoza úkrytu za stolem vydal válečný pokřik. 

Za knihu děkuji e-shopu 

Koupit ji můžete zde: https://knihy.abz.cz/prodej/nejhloupejsi-andel