V močále i v životě se dějí divné věci...

Autorka si na volbě svého pseudonymu zřejmě slušně mákla, tvrdí totiž: "Bude-li někdy další delší text, nejspíš bude opět takový. Správná kniha musí být jako facka. Musí zabolet. Postavy, čtenáře i autora. Jaký by to jinak mělo smysl?" No, nevím, třeba... příjemný zážitek? Hned mě napadá Macocha - rozhodně facka, kterou bych si zrovna ráda byla odpustila. Co dalšího ve mně zanechalo dojem, a přitom to nebylo úplně hnusné? Jak voní tymián, Ještě jsem to já, Hana? No možná záleží, co se rozumí tou fackou...

Jsou lidi nemluvní, nesympatičtí, divní. Taky mohli být mrtví.

Devítiletá Mira chce přes výslovný zákaz vyzkoušet skákání z kry na kru, spadne do vody, a to jí v konečném důsledku překvapivě zachrání život. Její rodinou a zároveň jedinou příbuznou odteď bude podivná nemluvná teta Hana, v létě v zimě navlečená do černého svetru s chlebovými kůrkami po kapsách. Peklo, ale pořád lepší než dětský domov...

Dva hysterici na stopě zmizelého dítěte

Cestou na lesní hřiště spustíte na chvíli syna z očí, a zůstane po něm jen rozhoupaná houpačka.  Hrůzou bez sebe zalarmujete policii, přehráváte si to pořád dokola a snažíte se vyrovnat s pocitem viny a s faktem, že s každou hodinou je pravděpodobnost šťastného konce menší...

Město, které má všechno

Když někam jedu, nechci ležet půl roku v průvodcích, podtrhávat si zajímavosti a sestavovat detailní itinerář prodlouženého víkendu. Chci se dozvědět ideálně to, co jsem ještě nikdy neslyšela, anebo to, kde se to dozvím :) Věděli jste, že když chcete ilegálně posprejovat londýnskou zeď, máte na to cca 3 minuty, než všudypřítomný velký bratr pošle nejbližší hlídku, což vám následně může vynést až 22 months in jail?