Žena v knihách

Podvedli mě!

Tak já vám teda něco řeknu: podvedli mě! Dočetla jsem to, a říkám si: wtf?? Něco jsem musela přehlídnout, něco mi nedocvaklo (což se teda při čtení kolem druhé ráno klidně může stát ;) Opravdu jsem listovala pár stránek zpátky, abych našla to, co tam někde přece musí být! Celou bezmála pětisetstránkovou knihu o vyšetřování čerstvé vraždy prostupuje motiv 20 let starého nevyřešeného případu. A na konci? Nic! Byl mi předhozen pachatel “novinky” – a ani ten mě moc nenadchl, ale nechci spoilerovat. Zkrátka celé to vymýšlení a zinscenování, způsob provedení a manipulace mi úplně nesedí k pachateli a jeho věku, no ale to je jen taková moje osobní nespokojenost. Ale naprosto žádný pokrok ve starém případu – který zejména je zdrojem děsu a hrůzy v tomto thrilleru – to je od autorky řádná podpásovka. A přitom to začalo tak dobře...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

...kde udělali soudruzi chybu?

Nedá se nic dělat, každý den není posvícení. Na Zaklínače jsem se fakt těšila, měla jsem přesně náladu na něco napínavého a děsivého a byla jsem zvědavá, co "děsivějšího než mučení, trýznění a smrt" vlastně chudáky postavy v knize potká...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Vina, trest a odpuštění

Proč číst knihu, která se odehrává v Afgánistánu? V zemi kulturně tak vzdálené, zmítané nepokoji, ve kterých nemáte šanci se vyznat, protože se tam situace mění ze dne na den? No... doporučili mi ji, že jako pecka.

Po prvních asi sto stranách jsem toho chtěla nechat. Hlavní "hrdina" je vyčuraný malý podrazák, co si zlomyslně dělá legraci ze slabších a přátelství neváhá zneužít pro svůj osobní prospěch. Pak má výčitky, kterých se rozhodne zbavit způsobem ještě podlejším. Co je to sakra za kluka? Proč mám ztrácet čas čtením o někom takovém? No, vydržela jsem, a dobře jsem udělala. A z Amíra se nakonec vyklubal sympaťák, kterému jste přáli, aby si svoje viny konečně odpustil.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Správná věc... Podle rozumu, nebo podle srdce?

Úžasný obal. Hvězdné nebe nade mnou... a mravní zákon ve mně.

Taky budu mít tu knihu spojenou s vánoční Vídní. Stylovější by bylo číst ji například v Perthu nebo někde na majáku samozřejmě, ale to až napodruhé.

Četla jsem do tří do rána. Věděla jsem, že mám brzy vstávat, jít na snídani do úžasné restaurace s vyhlídkou na celou Vídeň a pak stihnout Design Supermarket a vánoční trhy u radnice a možná i výstavu Warhol/Basquiat... ale nešlo to, prostě jsem musela číst. Krásný příběh: sympaťák se šrámy na duši z války potká krásnou holku, která je ochotná odejít s ním do samoty majáku.  Jsou zamilovaní, žijou jeden pro druhého, a potom přijde neštěstí...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1